Novinky

Syndikovat obsah

Koncentrace rtuti v ovzduší a lesních plodinách

V lednovém vydání časopisu Vesmír jsou dva články se rtuťovou tématikou z dílny kolektivu autorů oddělení environmentální geologie a geochemie GLÚ. První z článků s názvem „Kdo hledá rtuť najde…“ a autory J. Borovička, M. Roll a T. Nováková se zabývá problematikou sběru lesních plodin v okolí míst výrazně ovlivněných zátěží z historické těžby rumělky, zatímco druhý článek „Pasivní odběrová zařízení“ autorů T. Navrátil aj. Rohovec přináší novinky o možnostech inovativního přístupu k měření koncentrací rtuti ve vzduchu.

Karbonská erupce zasypala střední a západní Čechy až 1 m mocnou vrstvou popela

Slavný tuf Bělka je rozsáhlá pyroklastická vrstva zachovaná v sedimentárním záznamu středočeských a západočeských pozdně orogenních pánvích. Tento tuf představuje unikátní stratigrafický marker, který byl zdokumentován v desítkách vrtů a mnohých černouhelných dolech v oblasti mezi jižním okrajem plzeňské pánve v západních Čechách až po východní část kladensko-rakovnické pánve na vzdálenost přes 100 km. Přesto byl vulkanický zdroj Bělky až do teď neznámý. V nové publikaci našeho kolegy Filipa Tomka a kolegů, která kombinuje multidisciplinární přístup za použití metod LA-ICP-MS U/Pb datování na zirkonech, analýzy distribuce mocnosti a zrnitosti a kalkulace objemu, se podařilo odhalit, že zdrojový vulkán tufu Bělka je altenbersko-teplická kaldera na hranici Čech a Německa v sz. části Českého masivu. Během explozivní ignimbritové erupce, která vytvořila samotnou kalderu, bylo vyvrženo obrovské množství pyroklastického materiálu odpovídající stupni 7 (z 8) škály vulkanického explozivního indexu před 314 milion let. Pyroklastické proudy transportovaly tento materiál od severního okraje kaldery k jihu směrem do Oparenského údolí (Porta Bohemika) na vzdálenost cca. 40 km. Odtud odnesly severovýchodní větry jemný sopečný popel směrem k jihozápadu, kde se popel uložil do sedimentárních pánví. Rekonstrukce isolinií mocnosti pak ukazuje, že například v oblasti Řezna v Německu se uložila 10 cm mocná vrstva popela z téměř 220 km vzdálené altenbersko-teplické kaldery. Více informací zde.

Lampyrit

V  časopise Journal of Petrology, vydávaném nakladatelstvím Oxfordské univerzity, aktuálně vyšla obsáhlá studie českých a německých badatelů, shrnující výsledky několikaletého studia vývoje pozdně variské plášťově-derivované magmatické aktivity na území Českého masivu. Na základě kombinovaného výzkumu radiogenních a neradiogenních izotopů byl zrekonstruován vývoj složení svrchního pláště pod Českým masivem v časovém rozpětí 65 milionů let. V rámci studie, která byla vedená pracovníkem našeho ústavu Lukášem Krmíčkem, se mimo jiné podařilo vyčlenit specifický horninový typ, který nově dostal označení lampyrit.

Lithium

„Nepozorovaně jsme přijali za své lehké notebooky, tenké mobilní telefony, drobnou elektroniku. Přestala nás udivovat možnost opakovaně nabíjet a vybíjet baterii a snadnou dostupnost energie uložené v této „konzervě“ pokládáme za samozřejmost. Lithium proniklo do slovníku široké veřejnosti.“ Toto je úvod k novému popularizačnímu článku našich kolegů Jana Rohovce a Tomáše Navrátila, který nedávno vyšel v časopise Vesmír, kde se také dozvíte více. 

Kolísání mořské hladiny v důsledku prastarých zalednění

Černé břidlice poskytují klíčové poznatky o paleoenvironmentálních změnách oceánu a atmosféry v průběhu geologické historie Země. Na území Českého masivu se nalézají černé břidlice, jejichž ukládání probíhalo na/anebo velmi blízko časové hranici mezi neoproterozoikem a kambriem, kdy došlo k velkému rozmachu života na Zemi. Nová studie vedená pracovníkem našeho ústavu L. Ackermanem otištěná v časopise Marine and Petroleum Geology (odkaz zde) se zaměřila na dvě různé oblasti výskytu černých břidlic a zjistila, že jejich uložení bylo přímo spojeno s klesající aktivitou podložního vulkanického oblouku, změnami v redox-oxických podmínek a globální změnou hladiny oceánů v důsledku období masivních zalednění mezi 550 a 580 miliony lety.

Stojí za otravami baňkou velkokališnou arzén?

Baňka velkokališná (Sarcosphaera coronaria) je krásně zbarvená jarní houba. Dříve byla považována za jedlou, na počátku 20. století však bylo zaznamenáno několik otrav. Příčina sporadické toxicity této houby není známa, vysvětlením by však mohl být arzén, který baňka akumuluje ve svých plodnicích. Koncentrace arzénu v sušině studovaných plodnic baňky dosáhla až 0,9%! Pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) a hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICPMS) byla zkoumána chemická forma arzénu v houbě. Převažující sloučeninou byla kyselina methyarsonová (MA), která není příliš toxická, nalezli jsme však i nízké koncentrace vysoce toxické trojmocné formy této látky (MA [III]). Stanovené množství nebylo dostatečně vysoké, aby způsobilo akutní otravu, ale koncentrace výrazně stoupla při experimentu simulujícím trávení. Přestože stále nemůžeme arzén označit jako jednoznačnou příčinu toxicity baňky velkokališné, zdá se, že mohou existovat faktory zvyšující podíl toxické (MA [III]) a ty by měly být zkoumány v budoucnu. Mezinárodní výzkum byl proveden ve spolupráci dvou ústavů Akademie věd ČR (Geologický ústav a Ústav jaderné fyziky) a Univerzity ve Štýrském Hradci.

Ocenění pro Václava Cílka

S radostí oznamujeme, že náš kolega a bývalý ředitel Geologického ústavu Václav Cílek získal Cenu předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Ocenění, které se uděluje za významnou propagaci a popularizaci vědy, předal v zastoupení předsedy Rady vicepremiér a místopředseda RVVI a ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček. Tato událost proběhla 13. října 2020 při slavnostní leč komorní ceremonii v Hrzánském paláci za účasti předsedkyně Akademie věd ČR Evy Zažímalové. Václavovi gratulujeme. Více o udělení ceny například zde.

Příspěvek k poznání geologické minulosti kůrovce

V tenké, nikdy netěžené slojce lignitu křídového stáří, která vychází na povrch na pláži při jihozápadním okraji ostrova Bornholm (Dánsko), byl nalezen zuhelnatělý a pyritem prosycený úlomek kmínku jehličnatého stromu. V šikmé prasklině ve dřevě, která se mohla otevřít například při vichřici, se dochovalo šest úzkých, přibližně vodorovných chodbiček vykousaných do obou stran praskliny. Chodbičky jsou propojeny jedním, přibližně přímým, hlavním tunelem. Z dnešní doby známe podobně tvarované chodbičky jako hnízdní struktury těch nejméně vítaných škůdců jehličnatých stromů pěstovaných v produkčních monokulturách (čeleď Scolytidae, česky kůrovcovití). Nález z Bornholmu poukazuje na to, že nejstarší kůrovcovití patrně obývali původně pouze náhodné praskliny ve dřevě a kůře a teprve během kenozoika se rozšířili jako původci lokálně katastrofických událostí ve vývoji porostů jehličnanů. Více v článku (Journal Ichnos).

Archiv novinek

Hledáte starší novinky? Navštivte archiv novinek starších než 1 rok.